Areál Křížového vrchu
Křížová cesta
Na vrcholu Křížového vrchu stávaly odedávna tři dřevěné kříže, dodnes jsou zachovány v hřbitovním kostele. Za Ladislava Velena ze Žerotína byly v roce 1610 nahrazeny kamenným sousoším, které bylo později zničeno bleskem. Po roce 1730 zde bylo zbudováno dodnes zachované sousoší Kalvárie z dílny třebovských sochařů. V barokním období byly pěstovány různé formy kultu utrpení Ježíše Krista, k nimž patřily také křížové cesty. Schody mrtvých byly poměrně strmé a muselo být velmi obtížné vynést po nich ke hřbitovu rakev opatřenou, v případě výpravných cechovních pohřbů těžkým látkovým příkrovem, křížem a pohřebními štíty se znaky cechu. Proto byla, patrně z iniciativy děkana Johanna Stöhra, po roce 1715 budována nová křížová cesta, která vedla od farního kostela na Křížový vrch a obcházela Schody mrtvých kolem sousoší Olivetská hora a barokních kapliček.
Doba působení Johanna Stöhra byla spojena s tragickými událostmi – morovou epidemií a požárem, při kterém byl mimo jiné zničen i děkanský kostel. Pohromy mu sice přinesly mnoho starostí a povinností, ale zároveň tomuto aktivnímu a ambicióznímu duchovnímu poskytly možnost seberealizace při následném zajišťování přestavby kostela a objednávkách sochařských děl. Kromě morového sloupu a nového vybavení části kostelního interiéru nechal vybudovat právě i novou křížovou cestu s odbočkou na hřbitov.
Poslední „nesený“ pohřeb po schodech se uskutečnil roku 1878, kdy byl pořízen první pohřební vůz. Uvádí se, že poprvé byl vůz použit při pohřbu Terezie Urbáčkové a podruhé při pohřbu Josefa Holzmaistra. Tyto pohřby však nenásledovaly bezprostředně po sobě, některé rodiny tedy zřejmě vůz odmítaly a mezi pohřbem Urbáčkové a Holzmaistera bylo ještě několik „nesených“ pohřbů.
Sousoší Kristus na hoře Olivetské
Sousoší je součástí skupiny skulptur rozmístěných od jižní části zámeckého areálu podél cesty ke Kalvárii na Křížovém vrchu. Jedná se o sousoší Rozloučení Krista s P. Marií (1722), sochu sv. Jana Nepomuckého (1773) na kamenném mostě přes říčku Třebůvku a sousoší Krista na hoře Olivetské. Součást záměru, který nebyl dokončen, tvořily čtyři centrální kaple na polygonálním půdorysu s mansardovými zvoncovými střechami. Skulptura vznikla v roce 1718 a vytvořil ji neznámý sochař z okruhu Johanna Sturmera. Olivetská hora představuje jednu z pašijových scén, jíž předcházela Poslední večeře. Modlící se Kristus, obklopený spícími apoštoly sv. Janem, Petrem a Jakubem, přijímá Boží vůli s vědomím blízké a nevyhnutelné smrti. Olivetská hora je spojována se symbolikou smrti a proto se nachází v blízkosti hřbitovního kostela. U moravskotřebovského výjevu poklekla postava anděla s kalichem do kamenných oblak na vrcholu jehlancové hory z lomového kamene. Modlící se Ježíš naproti klečí v kamenitém terénu.
Sousoší Kristus na hoře Olivetské
Sousoší je součástí skupiny skulptur rozmístěných od jižní části zámeckého
areálu podél cesty ke Kalvárii na Křížovém vrchu. Jedná se o sousoší Rozloučení
Krista s P. Marií (1722), sochu sv. Jana Nepomuckého (1773) na kamenném
mostě přes říčku Třebůvku a sousoší Krista na hoře Olivetské. Součást záměru,
který nebyl dokončen, tvořily čtyři centrální kaple na polygonálním půdorysu
s mansardovými zvoncovými střechami. Skulptura vznikla v roce 1718 a vytvořil
ji neznámý sochař z okruhu Johanna Sturmera. Olivetská hora představuje jednu
z pašijových scén, jíž předcházela Poslední večeře. Modlící se Kristus, obklopený
spícími apoštoly sv. Janem, Petrem a Jakubem, přijímá Boží vůli s vědomím blízké
a nevyhnutelné smrti. Olivetská hora je spojována se symbolikou smrti a proto
se nachází v blízkosti hřbitovního kostela. U moravskotřebovského výjevu
poklekla postava anděla s kalichem do kamenných oblak na vrcholu jehlancové
hory z lomového kamene. Modlící se Ježíš naproti klečí v kamenitém terénu.
Socha je osazena na zděný sokl ukončený plintovou deskou. Do skaliska pod
andělem je na straně obrácené ke Kristu zazděna schránka na věčné světlo
a výškovou gradaci celého sousoší umocňuje několikastupňové schodiště mezi
soklovými útvary obou soch.
Schody mrtvých
Roku 1575 bylo vybudováno schodiště ke hřbitovu kryté šindelem. Bylo nazváno „Schody mrtvých“, neboť pouze tudy chodily na hřbitov pohřební průvody.
Portál schodiště je zdoben boskovickým a městským znakem a latinským nápisem, jenž v překladu zní: „Blažení jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu“.
Schody mrtvých
Roku 1575 bylo vybudováno schodiště ke hřbitovu kryté šindelem. Bylo nazváno „Schody mrtvých“, neboť pouze tudy chodily na hřbitov pohřební průvody.
Portál schodiště je zdoben boskovickým a městským znakem a latinským nápisem, jenž v překladu zní: „Blažení jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu“.
Barokní kapličky
Podél Křížové cesty vedoucí ke Kalvárii byly roku 1723 vystavěny čtyři kapličky s polygonálním půdorysem a zvoncovitými mansardovými střechami.
Jak byl v 18. století vybaven interiér kaplí, bohužel nevíme. Někdy se spekuluje o cyklu polychromovaných dřevořezeb s pašijovými náměty, z nichž část se zachovala dodnes. Zejména u Olivetské hory je však tento předpoklad hodně sporný kvůli velikosti skulptur i námětu. Nedávno se podařilo zjistit, že přibližně ve stejné době, kdy vznikala Kalvárie na Křížovém vrchu, objednali moravskotřebovští františkáni u svitavského, později moravskotřebovského, sochaře Severina Tischlera cyklus čtrnácti dřevořezeb křížové cesty. Je možné, že polychromované dřevořezby tzv. pašijového cyklu, uchovávané dnes v klášteře, souvisí právě s touto „konkurenční“ zakázkou.
Jiná teorie o původní podobě kapliček naopak popírá výzdobu sochami. Stoupenci tohoto názoru uvádí, že proti dveřím byl umístěn velký obraz – výjev z Křížové cesty – a malý oltář.
Barokní kapličky
Podél Křížové cesty vedoucí ke Kalvárii byly roku 1723 vystavěny čtyři kapličky s polygonálním půdorysem a zvoncovitými mansardovými střechami.
Jak byl v 18. století vybaven interiér kaplí, bohužel nevíme. Někdy se spekuluje o cyklu polychromovaných dřevořezeb s pašijovými náměty, z nichž část se zachovala dodnes. Zejména u Olivetské hory je však tento předpoklad hodně sporný kvůli velikosti skulptur i námětu. Nedávno se podařilo zjistit, že přibližně ve stejné době, kdy vznikala Kalvárie na Křížovém vrchu, objednali moravskotřebovští františkáni u svitavského, později moravskotřebovského, sochaře Severina Tischlera cyklus čtrnácti dřevořezeb křížové cesty. Je možné, že polychromované dřevořezby tzv. pašijového cyklu, uchovávané dnes v klášteře, souvisí právě s touto „konkurenční“ zakázkou.
Jiná teorie o původní podobě kapliček naopak popírá výzdobu sochami. Stoupenci tohoto názoru uvádí, že proti dveřím byl umístěn velký obraz – výjev z Křížové cesty – a malý oltář.
Kalvárie
Sousoší Kalvárie na vrcholu Křížového vrchu bylo vytvořeno po roce 1730 jako zakončení Křížové cesty vedoucí od děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jeho autorem je některý z následovníků Matyáše Bernarda Brauna, patrně Severin Tischler. Práce se možná zúčastnili i další sochaři, například Jiří František Pacák a František Josef Seitl. Trojice křížů s Ježíšem Kristem a dvěma lotry je doplněna postavami Panny Marie a sv. Jana, sousoším Boha Otce na nebesích a figurami asistenčních andělů po stranách.
Kalvárie
Sousoší Kalvárie na vrcholu Křížového vrchu bylo vytvořeno po roce 1730 jako zakončení Křížové cesty vedoucí od děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jeho autorem je některý z následovníků Matyáše Bernarda Brauna, patrně Severin Tischler. Práce se možná zúčastnili i další sochaři, například Jiří František Pacák a František Josef Seitl. Trojice křížů s Ježíšem Kristem a dvěma lotry je doplněna postavami Panny Marie a sv. Jana, sousoším Boha Otce na nebesích a figurami asistenčních andělů po stranách.
Kostel Povýšení svatého Kříže
Kostelík stával na Křížovém vrchu už ve středověku. Jeho původní název zněl kostel Nalezení sv. Kříže podle fresky v presbytáři. Ladislav z Boskovic přenesl roku 1499 na Křížový vrch hřbitov a začal zde se stavbou hřbitovního kostela. Stavba byla dokončena zřejmě v roce 1505.
V letech 1603–1605 provedl stavitel Andreas Balzer ze slezské Nisy zásadní přestavbu kostela v gotizujícím slohu. V interiéru se částečně zachovala renesanční až pozdně barokní výzdoba.
Kostel Povýšení svatého Kříže
Kostelík stával na Křížovém vrchu už ve středověku. Jeho původní název zněl kostel Nalezení sv. Kříže podle fresky v presbytáři. Ladislav z Boskovic přenesl roku 1499 na Křížový vrch hřbitov a začal zde se stavbou hřbitovního kostela. Stavba byla dokončena zřejmě v roce 1505.
V letech 1603–1605 provedl stavitel Andreas Balzer ze slezské Nisy zásadní přestavbu kostela v gotizujícím slohu. V interiéru se částečně zachovala renesanční až pozdně barokní výzdoba.
Lapidárium
Kryštof z Boskovic začal po roce 1520 na moravskotřebovském panství prosazovat reformaci. Interiéry kostelů byly v reformačním období zbaveny katolické výzdoby a zaplněny náhrobky a epitafy šlechtických rodů hlásících se k reformaci. Tyto kamenné náhrobky a epitafy musely při rekatolizaci v době pobělohorské ustoupit nové výzdobě. Často byly druhotně použity jako stavební materiál, například jako dlažební kameny přímo v podlaze kostela, jiné byly umístěny na jeho vnějších zdech. V roce 1912 byly náhrobníky v dlažbě kostela „objeveny“ a z iniciativy Aloise Czernyho, vlastivědného badatele a průkopníka památkové péče, vystaveny v lapidáriu zřízeném ze hřbitovní kaple. Nejhodnotnější a nejlépe zachované jsou náhrobní kameny členů slezské šlechtické rodiny Littwitzů z roku 1618. V rámci projektu Cesta od renesance k baroku v roce 2012 byly provedeny restaurátorské práce výmalby klenební konstrukce.
Lapidárium
Kryštof z Boskovic začal po roce 1520 na moravskotřebovském panství prosazovat reformaci. Interiéry kostelů byly v reformačním období zbaveny katolické výzdoby a zaplněny náhrobky a epitafy šlechtických rodů hlásících se k reformaci. Tyto kamenné náhrobky a epitafy musely při rekatolizaci v době pobělohorské ustoupit nové výzdobě. Často byly druhotně použity jako stavební materiál, například jako dlažební kameny přímo v podlaze kostela, jiné byly umístěny na jeho vnějších zdech. V roce 1912 byly náhrobníky v dlažbě kostela „objeveny“ a z iniciativy Aloise Czernyho, vlastivědného badatele a průkopníka památkové péče, vystaveny v lapidáriu zřízeném ze hřbitovní kaple. Nejhodnotnější a nejlépe zachované jsou náhrobní kameny členů slezské šlechtické rodiny Littwitzů z roku 1618.
V rámci projektu Cesta od renesance k baroku v roce 2012 byly provedeny restaurátorské práce výmalby klenební konstrukce.
Vyhlídka u Plačící Anny
Vyhlídka u Plačící Anny byla obnovena na jaře 2018 během úprav Křížového vrchu nedaleko bývalého lomu na úbočí kopce. Romantické místo je odkazem na skutečný příběh nešťastné lásky Anny Gläserové a Josefa Herknera, který se nikdy nesmířil s koncem jejich více než pětiletého milostného vztahu.
Vyhlídka u Plačící Anny
Vyhlídka u Plačící Anny byla obnovena na jaře 2018 během úprav Křížového vrchu nedaleko bývalého lomu na úbočí kopce. Romantické místo je odkazem na skutečný příběh nešťastné lásky Anny Gläserové a Josefa Herknera, který se nikdy nesmířil s koncem jejich více než pětiletého milostného vztahu.
Fotopoint
Fotopoint je ideální vyhlídkový bod pro zachycení kouzla Křížového vrchu a jeho okolí. Nabízí panoramatický výhled na město Moravská Třebová, Hřebečský hřbet a jeho zajímavé Hřebečské důlní stezky. Procházka tímto malebným prostředím je nejen vizuálním zážitkem, ale také cestou do minulosti, kdy tato oblast hrála klíčovou roli v historii regionu. Jedním z unikátních prvků Fotopointu je jeho sousedství s historickým hřbitovem a starým sadem. Zde se nacházejí vzácné odrůdy jabloní, které připomínají bohatou kulturní a zemědělskou historii místa. Plány na rozšíření o další tradiční odrůdy zajišťují, že návštěvníci budou moci zažít pestrost a chuť místních plodů. Fotopoint je oblíbeným místem nejen pro místní obyvatele, ale také pro turisty a fotografy.
Fotopoint
Fotopoint je ideální vyhlídkový bod pro zachycení kouzla Křížového vrchu a jeho okolí. Nabízí panoramatický výhled na město Moravská Třebová, Hřebečský hřbet a jeho zajímavé Hřebečské důlní stezky. Procházka tímto malebným prostředím je nejen vizuálním zážitkem, ale také cestou do minulosti, kdy tato oblast hrála klíčovou roli v historii regionu. Jedním z unikátních prvků Fotopointu je jeho sousedství s historickým hřbitovem a starým sadem. Zde se nacházejí vzácné odrůdy jabloní, které připomínají bohatou kulturní a zemědělskou historii místa. Plány na rozšíření o další tradiční odrůdy zajišťují, že návštěvníci budou moci zažít pestrost a chuť místních plodů. Fotopoint je oblíbeným místem nejen pro místní obyvatele, ale také pro turisty a fotografy.