Byla to patrně náhoda, když se v roce 1818 při slavnosti císařských střelců na střelnici v Moravské Třebové seznámila Anna Glässerová, dcera revírníka z nedalekého Karlína s Josefem Herknerem, synem třebovského purkmistra, který bydlel na náměstí v domě č. 23 s renesančním arkýřem. Mezi oběma mladými se vyvinul vroucí vztah – láska na první pohled.

Osud jim však štěstí nepřál. Rodiče Anny trvali na ukončení známosti a schůzky s Josefem zakázali. Měli pro ni vyhlédnutého jiného ženicha. Josef několikrát otce Anny žádal o její ruku, ale vždy byl hrubě odbyt. Anna byla často hlídána v myslivně a dokonce ve svém pokoji zamykána. Jedinou vazbou jim tak zůstaly tajné schůzky a nespočet dopisů, ve kterých se ujišťovali o své lásce. Vzájemná korespondence trvala od roku 1819 až do března 1823, kdy Anna napsala Josefovi poslední smutný dopis. Události pak dostaly rychlý spád. Za necelý rok se Anna z donucení otce provdala za Franze Gromese, rychtáře z Linhartic. Josef ještě před Anninou svatbou založil nedaleko bývalého lomu na úbočí Křížovém vrchu překrásnou zahradu, odkud bylo vidět do Linhartic na Annino obydlí. Brzy po svatbě začala Anna chřadnout a v roce 1825 zemřela na chrlení krve. Následně byla pohřbena na hřbitově v Moravské Třebové do rodinného hrobu Gromesů. Ještě tutéž noc Josef Annino tělo z hrobu tajně vykopal a boční brankou, jež vede ze hřbitova, jej vynesl do své zahrady rozkládající se na jižní a východní straně Křížového vrchu. Zde Annino tělo pohřbil, bez rakve, do vrstvy růží a černého hedvábí. 

V předvečer svátku sv. Anny roku 1825 zažilo město velké překvapení.  Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně. Ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy Dir Dort (Tobě tam) a Es heisse Annenruhe (Ať se místo jmenuje Annino odpočinutí). V pozadí hrála hudba a děj přitáhl pozornost řady obyvatel Moravské Třebové i Linhartic. Pravdivost legendy podporuje objevení prázdné rakve v Annině hrobě v roce 1924. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy, která byla pohřbena v černém hedvábí ve velké vrstvě květin. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Nevlastní vnučka Anny následně rozhodla, aby byly ostatky pohřbeny znovu do hrobu Gromesů, kam byla umístěna mramorová tabulka s nápisem: „Zde odpočívá Anna Gromesová, rozená Gläserová, pohřbená zde 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí ať je mír“.

V bývalé zahradě se ještě před II. světovou válkou objevila socha Plačící Anny, místními zvaná Pláče, kterou v dalších desetieltích zničili vandalové. Dnes už mohou kolemjdoucí u sochy opět vzpomínat na dávný příběh.