Hřbitovní kostel Nalezení sv. Kříže
Křížový vrch.
Stavebníci: Ladislav Černohorský z Boskovic, Ladislav Velen ze Žerotína.
Stavitel: Andreas Balzer, kameník Christoph do roku 1505, přestavba: 1603-1605.
Ke kostelu uprostřed hřbitova vede cesta strmým schodištěm, takzvaným Schodištěm mrtvých, krytým šindelovou střechou a se vstupním renesančním portálem s nápisem „Selig sind die Todten, die im Herr sterben (Blažení jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu)“, letopočtem 1575 a znakem boskovického sedmizubce a moravské orlice.
Hřbitov se původně nacházel u farního kostela v centru města, ale byl roku 1499 z nařízení Ladislava z Boskovic přemístěn na Křížový vrch. Podle datování zvonů na sanktusníku byla stavba hřbitovního kostela dokončena v roce 1505. Roku 1602 rozhodla městská rada o jeho zásadní přestavbě, legitimizované Ladislavem Velenem ze Žerotína a probíhající v letech 1603-1605. Vznikla trojlodní halová stavba, na jejíž střední loď navazuje presbytář s polygonálním závěrem, osvětlovaná vysokými hrotitými okny a zvenku členěná opěrnými pilíři. Jako stavitel je archivně doložen Andreas Balzer ze slezské Nisy. Druhou největší částku obdržel kameník Christoph, možná totožný se saským sochařem Christophem Lielgenburgem, který se přestěhoval do města v roce 1601.
Ke kostelu uprostřed hřbitova vede cesta strmým schodištěm, takzvaným Schodištěm mrtvých, krytým šindelovou střechou a se vstupním renesančním portálem s nápisem „Selig sind die Todten, die im Herr sterben (Blažení jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu)“, letopočtem 1575 a znakem boskovického sedmizubce a moravské orlice.
Hřbitov se původně nacházel u farního kostela v centru města, ale byl roku 1499 z nařízení Ladislava z Boskovic přemístěn na Křížový vrch. Podle datování zvonů na sanktusníku byla stavba hřbitovního kostela dokončena v roce 1505. Roku 1602 rozhodla městská rada o jeho zásadní přestavbě, legitimizované Ladislavem Velenem ze Žerotína a probíhající v letech 1603-1605. Vznikla trojlodní halová stavba, na jejíž střední loď navazuje presbytář s polygonálním závěrem, osvětlovaná vysokými hrotitými okny a zvenku členěná opěrnými pilíři. Jako stavitel je archivně doložen Andreas Balzer ze slezské Nisy. Druhou největší částku obdržel kameník Christoph, možná totožný se saským sochařem Christophem Lielgenburgem, který se přestěhoval do města v roce 1601.
Z doby výstavby se zachovaly ve východních koutech bočních lodí dvě pískovcové kuželové patky s kanelurami a zubořezem a v jižní lodi dvě štukové konzoly s reliéfem andílčí hlavičky a vegetabilním závěsem, představující nejstarší fragmenty štukové výzdoby v Moravské Třebové a okolí. Do presbytáře dal Žerotín přenést tři dřevěné kříže z Křížového vrchu, kde je nahradila trojice kamenných křížů. V interiéru kostela byly umísťovány náhrobníky a epitafy třebovských šlechticů, měšťanů a duchovních, jež byly ale s nástupem protireformace likvidovány a kamenné náhrobníky využívány k dláždění, jako schodnice, zazdívány do základů nebo byly otesány a zaomítány, jak dokládá náhrobník protestantského duchovního Martina Todtenwolfa v severní boční lodi, odhalený až v roce 1983.
Období manýrismu náležejí kostelní lavice z roku 1630, členěné na čelech a bočnicích lištovými rámy, doplněnými malovaným beschlagwerkovým ornamentem. Dřevěná kruchta s 16 malovanými pašijovými výjevy pochází z roku 1661. Z epitafů, dokládajících přežívání manýrismu až do druhé poloviny 17. století, zůstaly pouze malované části, které byly uloženy v Městském muzeu.
Z doby výstavby se zachovaly ve východních koutech bočních lodí dvě pískovcové kuželové patky s kanelurami a zubořezem a v jižní lodi dvě štukové konzoly s reliéfem andílčí hlavičky a vegetabilním závěsem, představující nejstarší fragmenty štukové výzdoby v Moravské Třebové a okolí. Do presbytáře dal Žerotín přenést tři dřevěné kříže z Křížového vrchu, kde je nahradila trojice kamenných křížů. V interiéru kostela byly umísťovány náhrobníky a epitafy třebovských šlechticů, měšťanů a duchovních, jež byly ale s nástupem protireformace likvidovány a kamenné náhrobníky využívány k dláždění, jako schodnice, zazdívány do základů nebo byly otesány a zaomítány, jak dokládá náhrobník protestantského duchovního Martina Todtenwolfa v severní boční lodi, odhalený až v roce 1983.
Období manýrismu náležejí kostelní lavice z roku 1630, členěné na čelech a bočnicích lištovými rámy, doplněnými malovaným beschlagwerkovým ornamentem. Dřevěná kruchta s 16 malovanými pašijovými výjevy pochází z roku 1661. Z epitafů, dokládajících přežívání manýrismu až do druhé poloviny 17. století, zůstaly pouze malované části, které byly uloženy v Městském muzeu.
Klenbu a stěny presbytáře pokrývají malby Judy Tadeáše Suppera, dokončené v roce 1755. Námětem je legenda o Nalezení sv. Kříže, podle níž jej měla objevit císařovna Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Na výjevu je zobrazena s arcibiskupem Makariem v okamžiku, kdy zjišťují, který z nalezených tří křížů je pravý. Ústřední téma doplňuje vlevo scéna Očistce a naproti Pekla. Nad triumfálním obloukem se vznášejí andělé Posledního soudu. Mariánský oltář po levé straně triumfálního oblouku, boční oltář sv. Josefa se Supperovou iluzivní architekturou v severní lodi a protilehlý boční oltář sv. Rocha se nacházejí v torzálním stavu. Z pozdně barokních úprav se zachovala kazatelna. Kříž u kostela s reliéfem Vítězného Krista vytvořil v roce 1753 sochař František Josef Seitl.
Když byly v roce 1896 opravovány dřevěné lavice, zjistilo se, že k vydláždění podlahy byly použity renesanční náhrobníky. Byly postupně vyzvednuty a osazeny na vnější stěny kostela a do nově vzniklého lapidária na Křížovém vrchu. K nejhodnotnějším patří náhrobník purkmistra Matheuse Peschky (kolem 1616) na levé boční stěně niky jižního portálu, řazený mezi díla Mistra littwitzowských náhrobníků, a na protilehlé straně náhrobník děkana Andrease Junicelia (kolem 1601).
Klenbu a stěny presbytáře pokrývají malby Judy Tadeáše Suppera, dokončené v roce 1755. Námětem je legenda o Nalezení sv. Kříže, podle níž jej měla objevit císařovna Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Na výjevu je zobrazena s arcibiskupem Makariem v okamžiku, kdy zjišťují, který z nalezených tří křížů je pravý. Ústřední téma doplňuje vlevo scéna Očistce a naproti Pekla. Nad triumfálním obloukem se vznášejí andělé Posledního soudu. Mariánský oltář po levé straně triumfálního oblouku, boční oltář sv. Josefa se Supperovou iluzivní architekturou v severní lodi a protilehlý boční oltář sv. Rocha se nacházejí v torzálním stavu. Z pozdně barokních úprav se zachovala kazatelna. Kříž u kostela s reliéfem Vítězného Krista vytvořil v roce 1753 sochař František Josef Seitl.
Když byly v roce 1896 opravovány dřevěné lavice, zjistilo se, že k vydláždění podlahy byly použity renesanční náhrobníky. Byly postupně vyzvednuty a osazeny na vnější stěny kostela a do nově vzniklého lapidária na Křížovém vrchu. K nejhodnotnějším patří náhrobník purkmistra Matheuse Peschky (kolem 1616) na levé boční stěně niky jižního portálu, řazený mezi díla Mistra littwitzowských náhrobníků, a na protilehlé straně náhrobník děkana Andrease Junicelia (kolem 1601).
Ceník prohlídky hřbitovního kostela Nalezení sv. Kříže:
Plné 100 Kč
Studenti (ISIC, 15-26 let) důchodci, ZTP 50 Kč
Děti (6-14 let) 20 Kč
Prohlídky možné po telefonické domluvě: 461 353 177; 737 874 829